Děti ve vlaku: rušivý element, nebo jen obyčejná nuda?
Občas mě děti ve vlaku ruší, jindy si jich sotva všimnu. Záleží na jejich chování a také na tom, jak na ně reagují rodiče. Pokud se snaží situaci zvládnout, chápu, že ne vždy je to jednoduché. Ale když dítě nechají napospas nudě bez jakékoliv snahy o interakci, je to jiný příběh.
Nedávno jsem byla svědkem situace, která mě donutila se ozvat.
Nuda ve vlaku a přísná matka
Sedím ve vlaku a naproti přes uličku je malý chlapec se svou matkou. Po chvíli si všímám, že kluk hledá způsoby, jak se zabavit – chvíli se vrtí, chvíli se rozhlíží, občas zkoumá okolí. Žádné vyloženě nevhodné chování, prostě dítě, které má dlouhou chvíli.
A jeho matka? Celou dobu sleduje mobil. Palcem mechanicky sjíždí obrazovku, přeskakuje mezi příspěvky a nevěnuje svému synovi pozornost. Občas ho bez pohledu napomene, aby byl v klidu. Chlapec ji poslechne, ale po chvíli začne znovu hledat nějakou aktivitu – a cyklus se opakuje.
Ostrá poznámka, která zabrala
Po pátém napomenutí mi to nedá. Když se naše oči setkají, klidně jí řeknu: „Vy se očividně taky nudíte, když jste pořád na mobilu.“
Matka se na chvíli zarazí, pak zakroutí hlavou a vrátí se k telefonu. Ale za pár minut ho schová do kabelky a začne se se synem bavit. Zřejmě si uvědomila, že má pravdu.
Dvojí metr na děti a dospělé
Když se nudíme, saháme po telefonu, čteme knihu nebo prostě jen koukáme z okna. Každý hledá způsob, jak si ukrátit dlouhou chvíli. A přesto očekáváme, že děti to zvládnou bez ničeho, jen tiše sedět a čekat.
Není trochu pokrytecké chtít od nich něco, co ani my sami neumíme? Možná by si někteří rodiče měli připustit, že i jejich chování ovlivňuje, jak se jejich děti cítí a chovají.