Cena, kterou jsme ochotni zaplatit
Mám jasný pohled na ceny – správná cena je ta, kterou jsou lidé ochotni akceptovat. Pokud se mi zdá něco drahé, jednoduše si to nekoupím. Kritizovat cenovou politiku restaurací nebo podniků mi nedává smysl. Každý si nastavuje ceny podle svého, a zákazníci se rozhodují, zda nabídku přijmou.
Ne každý však tuto logiku sdílí. Někteří mají potřebu neustále komentovat, jak by ceny měly vypadat. Pracuji v restauraci, kde se s tím setkávám denně – hosté „přesně vědí“, kolik by měl stát oběd nebo pivo.
Rodinný výlet a cenový šok
V dětské herně se děti baví a já jdu koupit něco k pití a menší občerstvení. U nabídky stojí jiná rodina a ihned začnou komentovat ceny. „Tohle je přece hrozně drahé!“ ozývá se vedle mě.
Zjevně čekají, že se k jejich názoru přidám. Jenže já to vidím jinak. Už jsem na podobné debaty z práce zvyklá a nemám potřebu se přizpůsobovat.
„Stojí to stejně jako vaše cigarety“
Právě zvažuji sendvič za 150 Kč, který by mohl zasytit obě mé děti. Cena se stává hlavním bodem diskuze. „Za obyčejný chleba se salámem a sýrem chtějí tolik peněz?“ rozčiluje se muž.
Netuším, jak sendvič vypadá. Pokud by šlo o dva suché plátky toastového chleba s kouskem šunky, asi bych také váhala. Ale pokud je velký, poctivě připravený a chutný, pak mi cena přijde v pořádku. To také říkám.
Rodina na mě hledí překvapeně, že jim nedávám za pravdu. Pak si ale všimnu, že muž drží krabičku cigaret. A tak se neudržím: „Jo, stojí to úplně stejně jako vaše cigarety, milá rodinko.“ Atmosféra rázem ochladne.
Priorita: jídlo nebo tabák?
Co dělá z krabičky cigaret tak důležitou investici? Lidé jsou ochotni utratit za tabák bez mrknutí oka, ale za jídlo váhají. I kdyby byl sendvič jednoduchý, pravděpodobně jsou jeho náklady vyšší než výroba celé krabičky cigaret.
Nikdy nepochopím, jak někdo neváhá dát peníze za tabákové tyčinky, ale u jídla řeší každou korunu. A už vůbec mi není jasné, jak může rodič, který pravidelně utrácí za cigarety, považovat jídlo pro svou rodinu za zbytečný výdaj.