Prý bych měla být doma, věnovat se rodině a neřešit kariéru. Jenže co když se jednou rozhodne odejít? Jak budu žít? Proč si tolik žen nechává vzít finanční nezávislost, a pak skončí s prázdnýma rukama?
„Nemusíš už pracovat, zvládnu nás uživit.“
Tahle věta zní jako sen. Ale je to skutečně výhra? Nebo jen past?
Můj manžel mi to říká čím dál častěji. Prý bych se měla věnovat rodině a nemuset se stresovat prací. Prý je to „životní úroveň, o které ženy sní.“
Ale já si nemůžu pomoct – opravdu je tohle sen, nebo spíš noční můra?
Když ztratíš finanční nezávislost, ztratíš i svobodu
Znám ženy, které na tuto nabídku kývly.
Měly doma pohodlí, nemusely se starat o výplatu, o nájem, o hypotéku. Všechno za ně řešil jejich muž.
Ale co když se jednou rozhodne odejít?
Kolik žen pak zůstane s prázdnýma rukama, bez úspor, bez možnosti postavit se na vlastní nohy?
„Já vydělávám, já rozhoduju.“
Ze začátku to vypadá jako pohádka.
Ale pak to začne. „Tohle si teď nemůžeme dovolit.“
„Proč jsi to koupila? To je zbytečné.“
„Já pracuju, takže rozhoduju, kam půjdou peníze.“
Najednou už to není jen o tom, že nemusím pracovat. Je to o tom, že nemám právo rozhodovat o financích, protože už nejsou „moje“.
A co když se jednou rozhodne odejít?
Myslíme si, že se to nestane. Ale kolik žen věřilo v „navždy“, a pak zůstaly samy?
Kolik z nich obětovalo kariéru, a pak neměly ani na právníka, aby se mohly bránit?
Být finančně závislá znamená mít nulovou kontrolu nad vlastní budoucností.
Děkuju, ale nechci
Ano, chci mít rodinu.
Ano, chci být dobrou matkou a partnerkou.
Ale zároveň chci mít svůj vlastní příjem, svoje vlastní peníze a svoje vlastní rozhodnutí.
Nechci se jednoho dne probudit a zjistit, že jsem se stala jen přívažkem něčího života.
Nejde jen o peníze. Jde o moji svobodu, moje bezpečí a moji budoucnost.