Pracuj tvrdě, buď loajální, dokazuj svou hodnotu. Pak přijde úspěch.
Tak se to říká, že? Jenže realita je někdy mnohem temnější.
Roky jsem dřela. Přesčasy, víkendy v kanceláři, snaha být lepší, rychlejší, výkonnější než ostatní. Chtěla jsem dokázat, že na to mám. A pak, když konečně přišla moje chvíle, mi došlo, že nic z toho vlastně nebylo důležité.
Protože stačilo jedno slovo… a mohla jsem mít všechno hned.
„Dohodneme se?“
Když mi přišla pozvánka na schůzku s ředitelem, cítila jsem vzrušení. Tak je to tady!
Posadila jsem se naproti němu, srdce mi bušilo. Konečně někdo ocenil moji práci!
„Tvá práce je vynikající. Jsi chytrá a schopná,“ začal.
Ano, ano, pokračuj, říkala jsem si v duchu. Byla jsem připravená na nabídku, která měla potvrdit, že všechna moje dřina měla smysl.
Pak ale změnil tón. Naklonil se blíž a jeho úsměv dostal jiný význam.
„Myslím, že bychom se mohli dohodnout…“
Najednou jsem věděla, že něco není v pořádku.
O co tady vlastně jde?
Pořád jsem se usmívala, ale žaludek se mi sevřel.
Jeho pohled byl jasný. Ta nabídka? Nebyla o mé práci.
Byla o něčem jiném.
Kolik lidí přede mnou už slyšelo stejnou větu? Kolik z nich pochopilo, že jejich schopnosti, výsledky a zkušenosti nehrají roli? Že jde jen o to, co jsou ochotni nabídnout na oplátku?
A kolik z nich kývlo?
Kolik si řeklo: „Vždyť je to jen jednou. Malá cena za velký úspěch.“
Moje odpověď?
Mohla jsem reagovat různě. Mohla jsem se smát, mohla jsem mu vrazit facku, mohla jsem se rozbrečet.
Ale místo toho jsem se prostě usmála.
Vstala jsem a klidně řekla:
„Jestli moje práce nestačí, pak je zbytečné pokračovat.“
Očekávala jsem výbuch. Hněv. Vyhazov.
Místo toho pokrčil rameny a řekl:
„Tvoje škoda.“
Moje škoda?!
Ne, jeho škoda. Protože jestli tohle je cena za úspěch, tak za něj nestojí.
A co bylo nejhorší?
On s tím počítal.
Počítal s tím, že budu chvilku protestovat, možná se budu tvářit pobouřeně… a pak přikývnu.
Protože většina lidí kývne.
Dokud budou lidé, kteří kývnou…
… budou existovat i ti, kteří takové nabídky dávají.
A já?
Já jsem odešla. S hlavou vztyčenou.
A co vy?
Kolik lidí ve vašem okolí už něco podobného zažilo? A kolik z nich řeklo ano?