Když jsem mu řekla, že bych chtěla miminko, jeho první reakce byla: „A co když přibereš a už nebudeš vypadat jako teď?“ Myslela jsem, že mě miluje jako člověka, ne jen jako hezkou tvář. Jak poznat, že jde někomu jen o vzhled?
O dětech jsme se s přítelem nikdy nebavili moc do hloubky. Byli jsme spolu tři roky, žili si svůj pohodlný život a užívali si jeden druhého. Jenže mně začaly tikat biologické hodiny a čím dál častěji jsem přemýšlela nad tím, že bych chtěla být matkou.
Když jsem mu to jednou večer u vína řekla, čekala jsem, že budeme mluvit o budoucnosti. O tom, jestli se cítí připravený, jak si představuje život s dítětem, jestli si to umí představit.
Ale jeho první reakce mě totálně zarazila.
„A co když přibereš a už nebudeš vypadat jako teď?“
Takže nejde o dítě, ale o to, jak budu vypadat?
Nejdřív jsem si myslela, že si dělá srandu. Jenže pak dodal:
„Víš, jak některé ženské po dětech vypadají. To už pak není ono.“
Bylo mi špatně. Celé roky jsem si myslela, že mě miluje jako člověka, jako svou partnerku. Ale teď to vypadalo, že mu nejvíc záleží na tom, jak vypadám.
Miluju tě… dokud se nezměníš?
Nečekala jsem, že každý muž bude nadšený z představy, že se stane otcem. Ale že jeho největší starost nebude dítě, ale moje váha? To mě nikdy nenapadlo.
Začala jsem se ptát:
- Je tohle člověk, na kterého se budu moct spolehnout?
- Co když se stane něco horšího?
- Co když on onemocní nebo změní vzhled? Měla bych ho pak přestat milovat?
Najednou jsem začala vidět náš vztah úplně jinak.
Je mateřství strašák, nebo jen výmluva?
Když jsme se o tom bavili znovu, začal mě přesvědčovat, že nejde jen o vzhled.
„Nebudeš mít čas na sebe, na nás. Děti všechno změní. Ztratíš se v tom.“
Ale co když je to jen výmluva? Co když jeho skutečný strach není dítě, ale to, že nebudu odpovídat jeho představám?
Co teď?
Dítě není něco, na co bych ho mohla přemluvit nebo tlačit. Jenže teď přemýšlím, jestli vůbec chci zůstat s někým, komu záleží víc na mé postavě než na tom, jaký budeme mít společný život.
Měla bych se opravdu bát toho, že po dítěti nebudu dost „dobrá“?
Nebo bych se měla spíš bát toho, že vedle mě stojí člověk, který mě ve skutečnosti nikdy opravdu nemiloval?